Navigation


Info

Tato stránka spadá pod web james.lovelystars.net. Prosím nekopírujte nic bez mého vědomí a bez UVEDENÍ ZDROJE!!!

Pokud máte nějaký nápad, co by tady mohlo být, nebo něco co vám tu chybí a co se vám tu nelíbí. Nebo pokud máte nějaké další informace, které tady nejsou, můžete mi je poslat na e-mail hild@lovelystars.net - budu moc ráda

Poslední přidaný trailer


Uvnitř tančím



Top film


Zatím žádný. U každého filmu v sekci o filmu můžete každý film ohodnotit.

Top trailer


Zatím žádný. Každý trailer můžete ohotnotit

Zdroje


Opravdu hodně informací mám z sms.cz, csfd.cz a imdb.com. Naprostá většina recenzí je z moviezone.cz.
Veškeré trailery si vyhledávám sama a také je na 4shared.com nahrávám.
Těmto stránkám opravdu moc děkuji

Přípravy a natáčení


Jakmile byl scénář hotový, začal se Wright věnovat velmi pečlivé přípravě na natáčení. Aktivně spolupracoval se všemi odděleními, aby zaručil, že se jeho představy o podobě filmu přesně shodují s tím, na čem dělají ostatní, a že v okamžiku, kdy padne první klapka, budou všichni naladěni na stejnou vlnu. To zahrnovalo také třítýdenní zkoušení s herci, aby se v okamžiku, kdy se spustí kamery, všichni cítili ve svých rolích a okolním prostředí zcela přirozeně.

Tři části, do nichž je film rozdělen, mají podle Wrighta velmi rozdílné identity, jejichž odlišnost chtěl vyjádřit pomocí práce s kamerou a různých barevných palet. To samozřejmě vyžadovalo dokonalou spolupráci s vedoucími všech oddělení, především s kameramanem, hlavní výtvarníkem, návrhářem kostýmů a lidmi, kteří se starají o účesy a masky. Všichni pak společně pracovali s historikem a různými historickými materiály, aby měli pro obohacení tří období, v nichž se příběh odehrává, co nejvíc inspirace.

První část se začíná odvíjet během nejteplejšího dne roku 1935 v domě rodiny Tallisových v hrabství Surrey. Vládne zde zvláštní atmosféra a zdá se, že žár letního dne ovlivňuje chování lidí, kteří v domě žijí.

Úkol najít dům, který by odpovídal popisu z McEwanovy knihy, připadl hlavní výtvarnici Sarah Greenwood a výtvarnici scény Katie Spencer. Ty společně navštívily proslulé archívy časopisu Country Life a pokoušely v nich dohledat nemovitosti, které by byly k natáčení exteriérů a interiérů domu vhodné. Ideálním kandidátem se nakonec ukázat být zámeček Stokesay Court v hrabství Shropshire.

Poté Greenwood strávila spolu s location managerem Adamem Richardsem spoustu měsíců hledáním lokací, které by mohly zastoupit francouzský venkov a městečko Dunkirk. Mezi vybraná místa patřil Lincolnshire, Norfolk, Cambridgeshire, Grimsby a Redcar, jehož pláž a industriální zástavba v pozadí Dunkirk hodně připomíná.

Kromě výtvarného provedení prostředí dosáhli filmaři specifického vzezření scén z roku 1935 především pomocí osvětlení a práce s kamerou. „Použili jsme filtr, který je v zásadě něco jako punčochy od Christiana Diora. Vytváří hezkou záři okolo nejsvětlejších míst a také celou scénu změkčuje, díky čemuž je výsledný obraz příjemně lesklý. Pak dojde v příběhu k poněkud temnému zvratu, nicméně my ten filtr používáme dál - ale ta sladká příchuť, kterou vytváří, se změní spíš na sacharinovou,“ říká kameraman McGarvey.

Přechod z luxusního prostředí do válkou sužovaného Londýna a Francie McGarvey s Wrightem doplnili náležitou změnou v práci s kamerou: „Na začátku 40. let a především ve scénách z Dunkirku je obraz nejdříve ztuhlejší a symetričtější a poté - s příchodem války do Londýna - začínáme pracovat s ruční kamerou a ten styl se změní na hodně frenetický. Jiná je také práce se světlem, které je najednou tvrdší, ostřejší, prudší.“

Kromě opakujících se témat a prvků ve výpravě a kostýmech se filmaři intenzivně věnovali také zachování kontinuity ve vzezření hlavní hrdinky, kterou v průběhu filmu hrají hned tři různé herečky. Ivana Primorac, která měla na starosti účesy a masky, se v úpravě jejího zevnějšku snažila znázornit nejprve luxus v polovině 30. let a později to, jak krutě se na ní podepsala válka a ona velká ztráta ve 40. letech.

Když došlo na natáčení akční scény z Dunkirku, která vznikla na pláži v Redcaru, rozhodl se Wright zachytit veškeré dění v jediném záběru. Vzhledem k tomu, že se v této sekvenci mělo objevit přes 2000 komparzistů a tak velkolepé či dynamické výtvarné prvky jako hudební pavilón, funkční ruské kolo, vybombardované budovy, obří loď vytažená na břeh, zpívající sbor, vojáci jedoucí skrze trosky na koních nebo muži hrající fotbal, bylo toto rozhodnutí poměrně odvážné.

„Bylo to velmi, velmi vzrušující. Od šesti ráno do půl sedmé do večera jsme to nacvičovali a pak jsme to celé třikrát sjeli. Každého to pěkně nabudilo a strhlo k tomu, aby do toho dal co nejvíc. I všichni komparzisté pochopili, co přesně děláme a čeho se snažíme dosáhnout. Nakonec to působilo spíš jako divadelní představení,“ říká režisér.