Od komiksu na plátno

“Chladný jako peklo,” “jedinečný,” “experimentalní,” “ironický” a “tvořivý génius” jsou jen některá slova použitá k popsání ruského režiséra Timura Bekmambetova. Díky své představivosti mohl režírovat svůj pvní anglicky mluvící film, ve spolupráci s uznávanými producenty, hvězdnými herci a filmaři a pod ochrannými křídly velkého amerického studia.

Jak se to podařilo? Připomeňme si, co tomu předcházelo…

V roce 2004 měl světovou premiéru jeho film Noční hlídka. Film, který s rozpočtem 1,8 milionu dolarů, vydělal jen v Rusku 19 milionů dolarů, čímž překonal nejúspěšnější film všech dob v Rusku - Pán prstenů: Společenstvo Prstenu. Pokračování Noční hlídky (prvního dílu trilogie), s názvem Denní hlídka, mělo v Rusku premiéru na počátku roku 2006. Následoval stejný scénář - nízkorozpočtový film (4,2 miionu dolarů) se v Bekmambetově rodné zemi stal kasovním trhákem. Vydělal téměř 40 milionů dolarů.

Přibližně ve stejné době se producentům Markovi Millarovi a J. G. Jonesovi dostalo do ruky první vydání komiksu “Wanted”. Hned je napadlo, že temný příběh má obrovský filmový potenciál s tím, že hlavní motiv (parta tajných padouchů, kteří se rozprostřeli po světě v jednotlivých frakcích) je potřeba doplnit neobvyklou zápletkou. Proto hledali nového, zajímavého a kreativního režiséra, který umí popustit uzdu své fantazii. Po shlídnutí Noční hlídky věděli, že našli svého muže. Předpokládali, že když Bekmambetov dokáže udělat tak vizuálně poutavý film s tak malým rozpočtem, s většími finančními prostředky a zázemím velkého studia natočí bez problémů silný film.

Producent Marc Platt k tomu říká: “Timurova práce s obrazem je tak originální a přitažlivá, nikdy předtím jsem takové záběry neviděl. Věděl jsem, že s ním a jeho schopností vytvářet úplně nový svět dokážeme natočit mimořádný, experimentální film, který zároveň zůstane přístupný divákům po celém světě.”

Od prvního návrhu scénáře do začátku natáčení uplynuly dva roky. Tvůrci chtěli zachovat nevšednost režisérova prvního filmu a příjít s novými fantastickými nápady, které divákům vezmou dech. Sázeli na Bekmambetovo mimořádné ztvárnění: “Zavřete tři lidi do jednoho pokoje, dejte jim stejnou kameru a požádejte je, ať natočí stejný záběr. Timurovy záběry budou výjimečné.”

Sám Bekmambetov k tomu říká: “V hlavě se mi naráz honí 100 různých nápadů a všechny chtějí ven. Nakonec z toho je nový styl, který pravděpodobně předtím nikdo nedělal. Chci, aby byli diváci uprostřed děje, aby příběh žili s hlavním hrdinou, nejen aby seděli v kině a koukali se na plátno.”

Režisérovou mantrou je fantastický realismus. Je přesvědčený, že každý pohyb, každá akce musí mít reálný základ, bez ohledu na to, jak nenormální jsou okolnosti. “Film v angličtině se od mých jiných filmů moc neliší,” říká režisér. “Snažím se s diváky komunikovat, trochu se do nich zamilovat a udělat pro ně dobrý film.”

Díky Bekmambetově ironii má Wanted velmi originální tón. Tentýž černý humor je obsažen i ve filmové předloze, kresleném komiksu se stejným názvem, který původně vyšel v šesti limitovaných edicích. Wanted byl jedním z nejúspěšnějších nezávislých komiksů poslední dekády.

Ve stejné chvíli jako autoři prodali filmová práva studio Universal, dokončovali práci na druhé edici. Kniha a scénář tedy vznikaly zároveň, ale zcela nezávisle na sobě. Nicměné autoři knižní předlohy byli velmi potěšeni, že scénář obsahuje téměř celou knihu (kromě vedlejšího příběhu o super padouchovi).

První třetina filmu a první dvě kapitoly komiksu jsou téměř identické, potom se díla vydala odlišnými směry. Ačkoliv se děj odehrává v rozdílných místech, atmosféra, postavy a základní příběh jsou stejné.”

Režisér chtěl sledovat Wesleyovu cestu ve světě klamů za pravdou. “Wesley se snaží uniknout ze světa, kde lidi lžou a najít lidi, kteří mluví pravdu. Během cesty zjistí, že člověk nemůže nic dělat se svým osudem, ale může si zvolit cestu. A to je to, o co se snažíme všichni.”

Wanted je především příběhem o Wesleym. Na začátku má do hrdiny hodně daleko. Je nešťastný, připadá si jako kus bezvýznamného hadru. Počítá každou minutu, kdy musí žít tenhle politováníhodný život…z klasického hrdiny s vypracovaným tělem a železným úderem nemá vůbec nic. A přesto projde pozoruhodnou proměnou: z ubohé padavky se stane mocný muž, hrdě se hlásící k odkazu svého otce, který v sobě díky nalezené vnitřní síle překoná onoho ubožáka.

Bekmambetov vysvětluje: “Sledujeme Wesleyho, jak dospívá - pochopí svoje schopnosti a inteligenci. Začíná jako slabý chlapec, o kterém si všichni myslí, že je k ničemu. Protože on si nevěří a neví, co má ve svých genech. Neví, že je jedinečný. Ve chvíli, kdy to zjistí, vyroste. Stane se z něj muž… zabiják. A pak začne chápat, že i v jeho novém světě je mnoho lží. Musí si vybrat - buď bude věřit tomu, co mu bylo řečeno, i když to byla falešná pravda nebo se vydá vlastní cestou a skutečnou pravdu najde sám.”

Mladému skotskému herci Jamesi McAvoyovi chvíli trvalo, než si na svoji novou postavu zvykl. “Obvykle v takovýchto rolích nevídáme někoho, jako jsem já. Já sám si pořád stěžuji, že jsem otrávený z těch vymakaných dvoumetrových alfa samců, kteří tyto role dostávají. Jsem rád, že si vybrali mne, hlavně proto, že na první pohled nejsem typickým představitelem akčního hrdiny.”

Bekmambetov říká: “Chtěli jsme herce, který vypadá jako kdokoliv z nás. Wes se hodně mění uvnitř i navenek a James to zahrál tak, že mu to věříte. Kromě toho jsem chtěl někoho s humorem, neboť bez toho nelze vytvořit uvěřitelný svět fantazií. James je skeptický a ironický - a když věří on, věří i diváci.”

Původně chtěli tvůrci Wesleyho proměnu podpořit změnou účesu a oblečení. Ale na kamerových zkouškách v Londýně James tento přerod zahrál sám, aniž by k tomu cokoliv potřeboval. Nejdřív tam stát hloupý chlapec a pak úplně rozdílná postava, téměř superman.

Společenství je silná tajná organizace, jejímž posláním je udržovat ve světě rovnováhu - ti, kteří jsou Tkalcovským stavem (Loom of Fate - zatím nevíme, jak přesně přeložíme) označeni, že tuto rovnováhu narušili a působí zlo, jsou společenstvím zlikvidováni. Jeho členové se považují za vykonavatele osudu.

Když tvůrci přemýšleli o talentovaných hercích, kteří budou hrát členy společenství, byli velmi vybíraví. Tyto postavy jsou hodně rozdílné, každý z nich má talent na něco jiného, jsou to mimořádné osobnosti… a jakoby náhodou jsou všichni prvotřídní zabijáci.

Vůdce Společenství je ten, který čte vůli Stavu - Sloan. S dvojí zkušeností v roli Boha nebylo těžké si jako šéfa starobylého společenství představit oscarového Morgana Freemana.

Freeman říká: “Hrál jsem v hodně filmech, takže už si vybírám něco neobvyklého. Scénář Wanted byl hodně přesvědčivý a Timur je velmi zajímavý režisér. Když jsem si k tomu přidal zbytek hereckého osazenstva a fakt, že v akčních filmech jsem moc nehrál, nebyl důvod tuto nabídku odmítnout.”

Sloanova pravá ruka se jmenuje Fox. Je jen pár hereček, které mají sílu a schopnost zpodobnit jednoho z nejlepších zabijáků na světě a zároveň dát postavě citové zázemí a absolutní oddanost společenství a jejich způsobu života. Po celou dobu tvůrci přemýšleli o jediné herečce… Angelině Jolie.

Fox je neuvěřitelně silná, odhodlaná a statečná - musela překonat těžké překážky, aby se mohla stát součástí společenství a prvotřídním zabijákem. Ona se stane Wesovým učitelem, dohlíží na něj, trénuje ho a pomáhá mu porozumět tomu, co se s ním děje. Angelina byla pro tuto roli herečkou snů. Fox je ledově klidná, je vojákem, který hledá příčinu a díky Společenství ji našla. Bratrstvo zformovalo její život i povahu a ona se stala zabijákem, který bere svojí práci velmi zodpovědně.

Stejně zodpovědně ke své postavě přistoupila Angelina Jolie. “Fox silně věří v Kodex Společenství. Líbilo se mi, že Fox je emočně dost plochá. Prostě věří, že to, co dělá je správné a vůbec kvůli tomu nemá žádné pohnutky. Kromě toho myšlenka, že zabití jednoho může zachránit tisíce jiných, je mimořádně zajímavá.” Angelina Jolie je známá svou slabostí pro tetování. I její postava Fox je silně potetovaná. Na paži má dvojkové kódy, které představují část výkladu z Tkalcovského stavu. Má tetování ‘nezapomeň na svá práva’ v několika jazycích a ‘pot a slzy’, což je z proslovu Winstona Churchilla. Diváci si těchto detailů možná nevšimnou, ale pro někoho, kdo žije podle kodexu čestnosti, jsou tato tetování velmi symbolická.

Režisér se netají žím, že je šťastný, že Angellina jeho nabídku přijala. “Měli jsme velké štěstí. Je velmi spolehlivá a velmi nekonformní. Je perfekcionista, takže chce být nejlepší ve všem, co dělá. Je velmi talentovaná, zodpovědná a zajímavá. Vždy ví, co chce ve které scéně udělat. Její pohled na věc je tak silný, že mu musíte porozumět. V dobrém smyslu je to velmi tvrdohlavá herečka.”

Ve scénáři působila zápletka Wanted velmi temně a strašidelně. Bekmambetov k tomu ale přidal svůj ironický a rozhodně mimořádný smysl pro humor. Sám režisér říká, že jeho humor není černý. To život je černý a humor je do tohoto prostředí jen zasazen. Když všechno vypadá černě, lidé se k humoru obrací, aby přežili a zachovali si zdravou mysl.

Pekwarsky je jeden z výjimečných členů společenství. Jeho chloubou je sbírka zbraní jeho klientů, které neustále zdokonaluje. Do těchto zbraní nestačí jen obyčejné kulky. Kulky, které si Pekwarsky sám vyrábí, jsou samy o sobě malá umělecká díla. Mají na sobě složité kresby a děsivé nápisy (jako např. “Sbohem”). Tyto umělecké práce dokážou zasáhnout cíl ze zahnuté trajektorie a zastavit nebo odklonit střelu protivníka. Perkwarskyho hraje uznávaný britský herec Terence Stamp. Není to poprvé, co pracoval na adaptaci komiksové předlohy. Vryl se divákům do paměti coby hrozivý geneál Zod v Supermanovi z roku 1978.

Pekwarsky není jediný, kdo je výjimečný. Původní rolí chladného Crosse v organizaci bylo vykonat vražedné rozkazy vyřčené Tkalcovským stavem a interpretované Sloanem. Ale po zradě bratrstva a útoku na Fox a Wesleyho se z Crosse stane terč, na který mají spadeno jeho bývalí kolegové. Po vstupu do bratrstva je Wesleyho úkolem Crosse zlikvidovat. Thomas Kretschmann představující Crosse na nabídku kývnul, ještě než četl scénář. Sám k tomu říká: “Cross je považován za největšího zabijáka na světě. Jsem Němec, takže většinou jsem automaticky považován za špatného chlapa. Moje postava musí působit chladně, jasně a přesvědčivě. K tomu nepotřebuji žádná slova. Jsem naučený hrát jednoduše, vždycky se snažím vyjádřít co nejvíc ze své postavy beze slov. V tomto konkrétním případě ve filmu téměř nemluvím. Žádná role pro mne nemůže být jednodušší.”

Menší roli si ve filmu zahrál držitel Grammy - muzikant Common. Jeho postava Gunsmith je odborníkem na zbraně, především na pistole. Ví o nich naprosto vše. Kromě toho má dobré srdce a je mimořádně tichý a soustředěný.

V komiksu i ve scénáři žijí hrdinové ve světě, který se na první pohled podobá tomu našemu, ale při bližším zkoumání zjistíme, že je jiný, vychýlený. A oni v tomto světě nejenom cestují, ale obývají ho mimořádným, nadlidským způsobem. O pomoc s vytvořením takového světa tvůrci požádali oscarového Johna Myhre.

Myhre říká: “Bekmambetov mě přesvědčil během 15 sekund. Je to jeden z nejkreativnějších lidí, které jsem potkal. Má pro všechno 3 tisíce nápadů a všechny do jednoho jsou skvělé.”

Navigation

Info

Poslední přidaný trailer

Top film

Top trailer

Zdroje

Od komiksu na plátno